Polabská liga 2014 je zahájena

Tak a máme to za sebou. Rozjeli jsme 27. ročník Polabské ligy. Ve Velimi, na pouhých 2 žíněnkách, bojovalo kolem 210 závodníků, a to je pořádná porce na tak malé prostory. Byť bylo hodně zápasů a soutěž začala skoro o hodinu později, vše šlo jak “po másle”. Možná někoho, ze začátku nadzvedl sporák, který veeelmi pomalu ohříval párky. Ale mohl se někdo zlobit? Zvlášť když se o nás staral tradičně tým tak laskavých velimských lidiček. Lidí co nezapoměli každoročně upéct bábovky rozhodčím a přidat k tomu dostatek kávy. To nemluvím o rozmazlování domácím salátem s přiloženým pořádným řízkem.
Zajímavé na tom je, že to nejsou judisté, ale když je potřeba…. Znáte to v oddílech? U nás moc ne. Každý se ulije jak jen to jde. To nemluvím o důchodcích jak stavěli a převáželi tatami a dělali vše kolem naší soutěže. Co z toho mají? Nevím….. Asi dobrý pocit, že udělali něco dobrého pro druhé.
Věkově jistě nejsou velimáci nejmladší, ale určitě nám mají co do života dát. Táhnou za jeden provaz a jsou k sobě pozorní. Všem těmto lidem děkujeme.
Co tam ale opravdu chybělo, byl pan Strnad. Člověk, který nám byl vždy vzorem. Byl duší soutěže a byť se moc nedával na odiv, pořád tam byl. Stál v pozadí a staral se o nás jek nejlépe to šlo. Doufám, že se jeho zdravotní stav zázračně zlepší a zase nás potěší svojí přítomností.
Velim je malá, prostředí zastaralé. Na nové pojetí soutěže určitě technicky ani rozměrově nestačí. Ovšem Polabskou ligu bez Velimi? To si neumím ani představit. Vždyť Velim stála s Kolínem u zrodu této velkolepé soutěže. Byla vždy plná přáteských lidí, dobrého ovzduší a zapálených bojů těch nejmenších ratolestí. Pokud by ve Velimi soutěž skončila, bylo by to smutné a pro duši PL zraňující. Určitě se najde nějaká forma přijatelná pro nás starší i pro tu mladší generaci, která se dere na naše místa a vše vidí trochu jinak. Jen se stačí vzájemně tolerovat a trochu si naslouchat.
Velim je za námi. Byla náročná, ale povedlo se….  Ještě jednou děkuji všem, co se o hladký průběh soutěže postarali. Děkuji i trenérům, kteří se chovali slušně. Děkuji rozhodčím, kteří se snažili řídit soutěž dle svého nejlepšího svědomí. Bylo to náročné, ale fajn.
Josef Musil